Karel IV. (14. květen 1316 – 29. listopad 1378) byl český král a římskoněmecký císař, který vládl v 14. století. Narodil se jako Václav, syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Karel IV. je jednou z nejvýznamnějších postav české historie a středověké Evropy.
Karel se narodil v Praze, ale většinu svého mládí strávil ve Francii. Vzdělání získal na francouzském královském dvoře a studoval také v Itálii. Roku 1333 se oženil s Blankou z Valois, dcerou francouzského krále Karla IV. Svatého, což mu zajistilo důležitou politickou alianci.
V roce 1346 byl Karel IV. korunován českým králem a v roce 1355 také římskoněmeckým císařem. Jeho vláda byla dobou prosperity, rozvoje a růstu českých zemí. Karel IV. zahájil rozsáhlé stavební projekty, založil univerzitu a posílil politický vliv českého království.
Mezi jeho nejvýznamnější stavební projekty patří založení Nového Města pražského, stavba Karlova mostu, který spojuje Staré Město a Malou Stranu, a rozšiřování Pražského hradu a katedrály svatého Víta.
Karel IV. založil také Karlovu univerzitu v Praze v roce 1348, která je nejstarší univerzitou ve střední Evropě a jednou z nejvýznamnějších vzdělávacích institucí do současnosti.
Během své vlády se Karel IV. snažil posílit politický vliv českého království, mimo jiné i prostřednictvím svých manželství a diplomatických kontaktů. Jeho zahraniční politika byla zaměřena na udržování stability ve Svaté říši římské a posílení vazeb s Francií, Polskem a papežem.
Karel IV. zemřel v Praze v roce 1378, a jeho smrtí skončila éra výjimečného rozmachu a rozvoje českého království. Jeho odkaz a dílo přetrvalo staletí a významně ovlivnilo českou kulturu.
Karel IV. byl také patronem umění, kultury a vědy. Jeho vláda přinesla rozmach gotického umění a architektury v českých zemích. Financoval výzdobu kostelů, klášterů a paláců, a podporoval rozvoj literatury a teologie.
Jeho panování bylo zároveň obdobím posilování a kodifikace českého práva. V roce 1351 vydal tzv. Maiestas Carolina, která stanovila některá práva českého krále, jako například právo na nominaci biskupů. V roce 1360 Karel IV. kodifikoval a sjednotil české zemské právo vydáním tzv. Zlaté buly zemské.
Karel IV. se také angažoval v mnoha politických otázkách své doby, včetně vyjednávání mírových dohod, řešení sporů mezi německými knížaty a podpory křesťanstva proti pohanství. V roce 1365 se zúčastnil křížové výpravy proti litevským pohanům spolu s německými rytíři a polským králem Kazimírem Velikým.
Po Karlově smrti v roce 1378 nastoupil na český trůn jeho syn Václav IV., který byl také římskoněmeckým králem. Václav IV. nebyl tak schopný a politicky obratný jako jeho otec, což vedlo k několika problémům, včetně neshod s církví a konfliktů s českou šlechtou.
Ačkoliv následující generace českých panovníků neměly takový vliv a úspěch jako Karel IV., jeho odkaz zůstává nezapomenutelným dědictvím české historie a kultury. Jeho panování představuje vrcholnou éru českého státu, která se vyznačovala politickým vlivem, ekonomickým rozmachem a kulturním rozkvětem.