Richterova stupnice, která byla vytvořena v roce 1935 seismologem Charlesem F. Richterem, je stupnice používaná k měření síly (magnitudy) zemětřesení. Stupnice je logaritmická, což znamená, že každý následující stupeň představuje desetkrát větší amplitudu seizmických vln než předchozí stupeň. Rovněž se odhaduje, že každý stupeň navíc na Richterově stupnici uvolňuje zhruba 31,6krát více energie.
Richterova stupnice se pohybuje od 1 do 10 (i když teoreticky je neomezená), přičemž vyšší čísla představují silnější zemětřesení:
- Mikro: Zemětřesení s magnitudou 1-2, která jsou sotva detekovatelná a obvykle necítí lidé.
- Menší: Magnituda 3-3,9. Tato zemětřesení jsou často cítit, ale zřídka způsobují škody.
- Lehké: Magnituda 4-4,9. Tato zemětřesení mohou způsobit menší škody, zejména v blízkosti epicentra.
- Mírné: Magnituda 5-5,9. Tato zemětřesení mohou způsobit značné škody v hustě osídlených oblastech a slabých stavbách.
- Silné: Magnituda 6-6,9. Silná zemětřesení, která mohou způsobit vážné škody a ztráty na životech.
- Velmi silné: Magnituda 7-7,9. Tato zemětřesení způsobují značné škody a mohou vést k katastrofickým následkům.
- Velké: Magnituda 8-8,9. Velmi silná zemětřesení, která způsobují obrovské škody a ztráty na životech.
- Velmi velké: Magnituda 9 a více. Extrémně silná zemětřesení, která způsobují obrovské škody a mohou mít celosvětový dopad.
Dnes se pro měření magnitudy zemětřesení často používá momentová magnitudová stupnice (MMS), která poskytuje přesnější odhad energie uvolněné během zemětřesení, zejména u velkých zemětřesení.